V lesích České republiky v současné době stále převládá tzv. pasečné hospodaření. Znamená to, že v lesích najdeme převážně stromy stejného druhy, stejného stáří a stejné velikosti.
Pasečné hospodaření představuje tradiční způsob lesního hospodaření, který se skládá ze tří základních fází: vysazení nového lesa, jeho pěstování a následného jednorázového nebo postupného smýcení v krátkých intervalech. Po vykácení je les znovu vysazen a cyklus se opakuje. Výsledkem jsou stejnověké porosty, jejichž celý produkční cyklus, známý jako obmýtí, trvá v našich podmínkách přibližně 100 let.
Tento jednoduchý způsob hospodaření byl před 200 až 300 lety běžně používán, protože umožňoval pravidelnou těžbu dřeva. Nicméně v současnosti se ukazuje, že pasečné hospodaření není trvale udržitelné.
Existuje několik závažných negativních důsledků tohoto způsobu hospodaření. Především vznikají rozsáhlé holiny, které negativně ovlivňují krajinný ráz. Kácení stromů vede k poškození půdy, což může mít za následek erozi a degradaci půdní struktury. Dále dochází k narušení vodního režimu, což může ovlivnit dostupnost vody v krajině.
Pasečné hospodaření také snižuje druhovou pestrost lesních ekosystémů, což oslabuje odolnost lesa vůči škůdcům a chorobám. Monokultury vzniklé tímto způsobem jsou náchylnější k přírodním kalamitám, jako jsou polomy způsobené silným větrem nebo přemnožení kůrovce, což může mít devastující dopad na lesní porosty.
Nešlo by to tedy dělat i jinak? Samozřejmě, že ano.
Jedním z udržitelných způsobů lesního hospodaření je Les trvale tvořivý (Dauerwald či Permanent forest), který by minimalizoval dopady na životní prostředí a zvýšil odolnost lesů vůči měnícím se klimatickým podmínkám.
Jde o přírodě blízké hospodaření, které se v lesích snaží napodobit stabilitu a odolnost přírodních lesů a zároveň dosáhnout trvale udržitelného ekonomického zisku. Tento přístup využívá především spontánní přírodní procesy a dodržuje několik klíčových principů: minimalizaci holosečí (nebo jejich použití jen ve výjimečných případech), podporu přirozené obnovy smíšených porostů, zajištění druhové a věkové pestrosti, vysokou strukturalizaci lesních porostů a udržování únosných počtů zvěře.
Pro trvalost přírodě blízkého lesa je zásadní netěžit podstatu lesa, ale pouze jeho pravidelný přírůst. Těžba by neměla probíhat najednou ve všech stromech nejstarší věkové třídy, ale spíše by měly být postupně vybírány zralé stromy – nejlepší jedinci – ve chvíli, kdy jejich průměrný věkový přírůst kulminuje. Les by měl vždy obsahovat dostatek stromů různé velikosti a stáří.
Další typické charakteristiky přírodě blízkého a udržitelného lesa jsou:
Stín: Náhlé vystavení mladých stromků slunečnímu světlu, například po holoseči, může mít velmi negativní dopad. Naopak, intenzivní a dlouho trvající stín podporuje procesy biologické racionalizace, jako je přirozená obnova a přírodní výběr, samočištění kmenů od větví a diferenciace velikosti a rozmístění stromů.
Přirozená obnova: Obnova lesa z přirozeně nalétaných semen zajišťuje genetickou rozmanitost druhů a efektivní přírodní výběr, přežívají nejodolnější a nejlépe přizpůsobení jedinci. Tento způsob obnovy je také hospodárný, protože nevyžaduje žádné náklady
Rovnováha mezi tvorbou a destrukcí organické hmoty: Přirozenou destrukci nahrazuje těžba dřeva, je však důležité minimalizovat odstraňování organické hmoty z lesa. Čím větší nerovnováha mezi tvorbou a odstraňováním organické hmoty, tím nestabilnější je ekosystém. Proto by se měly odvážet jen kmeny bez větví, listí a pokud možno i bez kůry, což snižuje ztráty živin, zejména vápníku a dusíku.
Převod pasečného hospodaření na přírodě blízké hospodaření je dlouhodobý proces, který vyžaduje trpělivost, pečlivé řízení a mnohdy i spolupráci s odborníky, aby se omezily případné negativní dopady na lesní ekosystém. Nicméně, výsledkem převodu je stabilní, odolný a biodiverzní udržitelný les, který je schopen lépe čelit změnám klimatu a dalšími výzvám.